Fotky Ještěd 2007 Cesta v datech

Dobytí Ještědu českými velocipedisty

aneb

Stručné zábavné vyprávění o jedné zdařilé výpravě českých vlastenců z pražského Klubu přátel velocipedismu.


Stalo se v létě roku 2007 léta páně. Těžko již dnes usuzovat v které činané hlavě se zrodila ta úchvatná idea. Jisto jen, že na počátku byl vlastenecký zápal a touha ukázat sudetoněmecký křiklounům, že je zde fyzicky dobře připravená organizovaná skupina lidí, schopná rychle zasáhnout na kterémkoli místě Čech. Pro rychlé přesuny bylo jako vhodný dopravní prostředek vybráno moderní jízdní kolo, především kvůli své nezávislosti na pohonných látkách. Čerpací stanice jsou již totiž drahnou dobu v rukách cizích velmocí a je jasné, že v případě konfliktu na ně nelze spoléhat. O tom jsme ostatně měli možnost se přesvědčit již v roce 1938.


Ne startu ve Staré Boleslavi sešlo se pět nejodvážnějších ztepilých junáků odhodlaných ke všemu. Bylo nás tak málo asi proto, že mnoho jindy velkohubých vlastenců bálo se o své oudy. Zrno se oddělilo od plev.

Zde jsou jména hrdinů:


Ladislav Vlk

Petr Vaněk 1)

Jiří Vaněk 1)

Kuba Ouhrabka

Jiří Hlaváček


Starou Boleslav vybrali jsme záměrně. Podle posledních vědeckých výzkumů se zdá, že nelze zcela vyloučit německý původ družiníků Boleslava Ukrutného, kteří právě zde roku 929 (nebo 935 nebo 936 nebo kdovíkdy) zavraždily svatého Václava. Jeho památku jsme uctili věnečky  v cukrárně na náměstí (P. Vaněk také rumem) a vyrazili rázným tempem směr Sudety.

Již v první lehké stoupání (Skorkov) prověřilo naší soudržnost, roztrhali jsme se dokonale. Poslední nejvíce odpadlý Jiří Vaněk odvděčil se čekajícím močícím kamarádům nástupem a únikem, který musel být potrestán stíhací jízdou pod vedením Ládi Vlka. Od přísnějšího potrestání bylo po domluvě upuštěno (z navržených např.: rána pumpičkou do hlavy). Láďa Vlk tím získal autoritu vůdce, která ho neopustila až do konce. Dokonce ho to zblblo tak, že odtáhl peleton na Ještěd a ještě zpátky.

Pak už se naše malá jednotka pohybovala v úhledném tvaru  do Českého Dubu (první občerstvovací stanice) a dále až k úpatí ještědského masivu.

Sudety jsou z této strany proti Čechám chráněny prudkým svahem a připínáčky  na silnici. Z taktických důvodů viz Česká taktika v bitvě u Zborova od kpt. Málka) jsme kopec dobývali samostatně, jak kdo na co měl.

Asi v polovině stoupání (u obce Světlá) jsme navštívili českou předsunutou hlídku vlastence Česti, který se nebál přijmou těžký úkol Čecha uprostřed německého moře. Že plní svěřený úkol statečně, je vidět na jeho sdrátované paži , kterou, jak sám vypráví, si zlomil při bitce s německými výrostky 28.října ( Zlí jazykové ovšem tvrdí, že jde o únavový zlom, vzniklý patrně při hajlování). Naší malou výpravu uvítal se slzou v oku a uctil borůvkami s rafinovaným cukrem (je to opravdu chudý kraj).


Čekal na nás zde také Jirka Ort , který se neodvážil výpravy zúčastnit a dokonce se bál i na Ještěd dojet ve svém pancéřovaném voze. Poctili jsme ho mrazivým tichem.

Vrchol jsme dobyli s povolenými 20% ztrátami (Kuba si vzpomněl, že ho po očkování mohou začít bolet nohy, když ho začaly bolet nohy). Místní posádka byla tak zaskočena, že nám bez problémů nalili pivo (P. Vaněk opět rum) a zcela vystrašeni mluvili na nás česky. Při našem sborovém zpěvu písně Hej Slované vzmohli se jen na tiché brblání (něm. mrmlung). Sudety byly pokořeny!! Posvátná hora všech Sudeťáků byla dobyta. Foto 

Cesta zpět byla opravdovou zkouškou silné vůle. Vraceli jsme se po stejné trase tedy: Ještěd – Český Dub – Mladá Boleslav – Brandýs – Praha. Jen jsme se vícekrát zastavovali a doplňovali tekutiny a kalorie. Zvláště nás potěšilo dobře ošetřené plzeňské v Brandýse. Do Prahy jsme dorazili až za tmy, tachometry ukazovaly okolo 200km průměr….

Byli jsme unavení ale šťastní. Naplňovalo nás vědomí, že jsme udělali pro českou věc něco víc, než jsou ty tradiční už trochu vyčpělé výlety na Říp a do Neumětel.

Fotografie: Petr Vaněk , zpátky nemohl, tak už nefotil.

Text : Jiří Vaňek

Foto : Petr & Jiří Vaněk

1) Dodatečně byli diskvalifikováni bratři Vaňkové, neb se ukázalo, že jejich kmotra byla v Kuratoriu.